Read time: 8 minut
Český trh práce v roce 2026 není plošně „bez lidí“, přesto mají firmy v řadě oborů dál velký problém obsadit konkrétní pracovní místa. Největší tlak je patrný u technických a řemeslných profesí, ve výrobě, stavebnictví a u některých specializovaných pozic. Rozhodující není jen počet uchazečů, ale především jejich kvalifikace, region, ochota pracovat na směny a reálná dostupnost pro daného zaměstnavatele.
Jak vypadá český trh práce v roce 2026
Podle Úřadu práce ČR bylo k 31. srpnu 2026 evidováno 373 891 uchazečů o zaměstnání. Podíl nezaměstnaných osob činil 5,0 % a zaměstnavatelé prostřednictvím Úřadu práce nabízeli 99 274 volných pracovních míst. V celorepublikovém průměru tak připadalo přibližně 3,8 uchazeče na jedno evidované místo.
Tento poměr ale nelze číst jako důkaz, že firmy mohou každou pozici snadno obsadit. Uchazeč může žít v jiném regionu, mít jinou kvalifikaci nebo nemůže nastoupit do směnného provozu. Evidence Úřadu práce navíc nepokrývá celý trh: část pozic se zveřejňuje jen na komerčních portálech, sociálních sítích nebo se obsazuje přímo.
Proč nelze jednoduše porovnávat počty volných míst
Při dlouhodobém srovnávání je důležitá změna evidence. Od července 2024 může být neobsazené místo vedeno v evidenci Úřadu práce standardně nejvýše šest měsíců, pokud zaměstnavatel jeho platnost neprodlouží. Od ledna 2025 jsou navíc detailní údaje zveřejňovány na novém datovém portálu MPSV. Dnešní počet evidovaných míst proto není metodicky plně srovnatelný se staršími roky a sám o sobě neukazuje náhlý růst či propad poptávky.
Které profese se v Česku obsazují nejhůře
Nejkonkrétnější aktuální obraz nabízí Komorový barometr Hospodářské komory zveřejněný v prosinci 2025. Šetření mezi 450 firmami ukázalo, že 51,1 % podniků považovalo nedostatek kvalifikované pracovní síly za jednu z největších překážek rozvoje. Výsledky nejsou žebříčkem jednotlivých pracovních názvů, ale spolehlivě ukazují skupiny, kde je nábor nejobtížnější.
Elektrotechnika, technické profese a řemesla
Pracovníci v elektronice a elektrotechnice chyběli 22 % oslovených firem, které nedostatek pracovníků označily za překážku. Do této široké skupiny patří například elektrikáři, elektromechanici, servisní technici a pracovníci údržby. Firmy zde hledají odbornou kvalifikaci, praxi a často také oprávnění, která nelze nahradit krátkým zaškolením.
Výrazná je rovněž poptávka po technicích a odborných pracovnících ve vědě a technice. Podle barometru je postrádalo 15 % firem; specialisty ve vědě a technice více než desetina podniků.
Výroba, strojírenství a obsluha strojů
Montážní dělníci chyběli 22 % firem a kovodělníci se strojírenskými profesemi 21,1 %. Ve zpracovatelském průmyslu byl problém ještě výraznější: kovodělníky a strojírenské pracovníky postrádalo 48 % podniků, montážní pracovníky a obsluhu strojů téměř 40 %.
V praxi se do těchto skupin řadí mimo jiné svářeči, zámečníci, obráběči kovů, CNC operátoři, seřizovači a kvalifikovaní operátoři výroby. Neznamená to, že je každá z těchto pozic nedostatková stejně v každém kraji. Společným problémem je však kombinace odbornosti, praxe, směnného provozu a lokální dostupnosti kandidátů.
Stavební profese
Řemeslníci a kvalifikovaní pracovníci na stavbách chyběli napříč ekonomikou 17,6 % firem. Mezi samotnými stavebními firmami jejich nedostatek uvedlo 57,9 % respondentů, nejvíce ze všech sledovaných odvětví. Obtížně se proto obsazují zejména kvalifikované pozice, kde je nutná samostatnost, praxe a odpovědnost za výsledek práce.
Služby, prodej a kvalifikovaní specialisté
Pracovníky ve službách a prodeji postrádalo 21,1 % firem. Zaměstnavatelé hledají zejména lidi pro přímý kontakt se zákazníkem, kde rozhodují komunikační schopnosti, jazyk a ochota pracovat v časech, kdy jsou služby nejvíce využívané. Více než 16 % respondentů zároveň uvádělo nedostatek řídících pracovníků a 10,6 % nedostatek IT specialistů.
Logistika, sklady a doprava
V logistice nelze z dostupných celostátních dat sestavit poctivé pořadí jednotlivých profesí. Firmy však dlouhodobě soutěží o řidiče, skladníky, pracovníky expedice i obsluhu manipulační techniky. Nábor komplikuje směnnost, dojíždění do průmyslových zón, požadovaná oprávnění a sezónní výkyvy. Při plánování kapacit je proto důležité sledovat situaci v konkrétním okrese, nikoli jen republikový průměr.
Zdravotnictví a sociální služby
Také zdravotnictví a sociální péče patří mezi obory citlivé na nedostatek kvalifikovaných lidí. U zdravotních sester, lékařů, ošetřovatelů a pracovníků přímé péče však situaci nelze posuzovat pouze podle volných míst v evidenci Úřadu práce. Rozhodují zákonné kvalifikační požadavky, věková struktura pracovníků, směnný provoz i rozdíly mezi regiony a jednotlivými zařízeními.
Proč firmy nemohou některé pracovníky najít
- Nesoulad kvalifikace: volní uchazeči často nemají potřebnou odbornost, praxi nebo oprávnění.
- Regionální rozdíly: nabídka pracovní síly a struktura zaměstnavatelů se mezi okresy výrazně liší.
- Směnnost a fyzická náročnost: část kandidátů preferuje jednosměnný provoz, flexibilitu nebo práci z domova.
- Doprava a bydlení: pracovní místo může být mimo veřejnou dopravu nebo v lokalitě s drahým bydlením.
- Mzda a podmínky: pokud odměna neodpovídá nárokům práce a místním životním nákladům, výběr kandidátů se rychle zmenšuje.
- Demografie: do některých tradičních řemesel a technických oborů přichází méně absolventů, zatímco zkušení pracovníci odcházejí do důchodu.
Situace se liší podle regionu
Celostátní průměr zakrývá výrazné rozdíly. Ke konci srpna 2026 byl podíl nezaměstnaných nejvyšší v Ústeckém kraji (7,3 %) a Moravskoslezském kraji (7,1 %). Naopak pouze okresy Praha-východ a Praha-západ vykazovaly hodnotu pod 3 %. Nejvíce volných míst evidoval Úřad práce v Praze (22 519) a ve Středočeském kraji (14 506).
Ani vyšší nezaměstnanost automaticky neznamená dostatek vhodných lidí. Například jiná struktura kvalifikace může současně vytvářet nezaměstnanost i neobsazené technické pozice. Firmy proto potřebují vyhodnocovat konkrétní dojezdovou oblast, mzdy konkurence a dostupnost profesí.
Zahraniční pracovníci zůstávají důležitou součástí trhu práce
Analýza České národní banky z srpna 2026 uvádí, že počet zahraničních zaměstnanců mezi roky 2021 a 2025 vzrostl o 233 tisíc, tedy přibližně o třetinu. Na konci roku 2025 bylo nejvíce zahraničních zaměstnanců evidováno ve zpracovatelském průmyslu (218,4 tis.), stavebnictví (81,6 tis.) a dopravě se skladováním (68,7 tis.).
ČNB zároveň upozorňuje, že statistické členění zkresluje agenturní zaměstnávání: zaměstnanec je veden v administrativních a podpůrných činnostech, i když fakticky pracuje například ve výrobě nebo skladu. Zahraniční nábor proto není jen krátkodobou záplatou, ale strukturální součástí trhu. Musí však zahrnovat legální zaměstnání, správnou administrativu, bezpečné pracovní podmínky, ubytování podle potřeby a kvalitní adaptaci.
Firmám, které potřebují nábor rozšířit i mimo místní trh, může pomoci profesionálně řízený nábor zaměstnanců nebo zkušený partner pro zaměstnávání cizinců.
Co mohou firmy udělat, když pracovníky dlouhodobě nemohou najít
- Oddělit nezbytné požadavky od těch, které lze doučit. Příliš dlouhý seznam podmínek zbytečně zužuje výběr.
- Porovnat mzdu, směny a benefity s místním trhem. Kandidát hodnotí celý balíček včetně dopravy, ubytování a stability rozvrhu.
- Zrychlit výběrové řízení. U nedostatkových profesí může kvalitní uchazeč během několika dnů přijmout jinou nabídku.
- Rozšířit nábor do dalších regionů nebo zahraničí. Součástí musí být realistický plán dopravy, bydlení a adaptace.
- Investovat do kvalifikace a udržení lidí. Rekvalifikace, zaučení, jazyková podpora a práce s vedoucími omezují fluktuaci.
- Využít vhodný personální model. Podle délky a charakteru potřeby může být řešením přímý recruitment, agenturní zaměstnávání nebo outsourcing vybraného procesu.
Nejúspěšnější náborová strategie nevychází z obecné věty, že „nejsou lidé“. Začíná přesným pojmenováním profese, lokality, kvalifikace a bariér, které kandidátům brání nastoupit. Teprve potom lze zvolit účinný zdroj uchazečů a nabídku, která obstojí v konkurenci.
