Nejdříve se zastavme před samotným slovem “manage”. Pochází z angličtiny a do češtiny se dá přeložit jako spravovat. Typickým rysem manažera je, že vede nějaký tým lidí. V České republice je zaběhnutá řada názvů, které tento rys opomíjejí. V praxi se tak můžeme setkat třeba se sales managerem, security managerem nebo sales woman manažerkou. Snad není třeba dodávat, že tyto profese ve skutečnosti manažerské nejsou.
Trocha historie
V původních rodinných podnicích splývala role vlastníka, manažera i zaměstnance. S postupným růstem podniků se jednotlivé role začaly osamostatňovat, což s sebou neslo i některé problémy. S růstem výroby se jako první oddělila role zaměstnance a až později vznikla funkce manažera. Na začátku 20. století byly velké firmy vedeny často jednou výraznou osobou (nejčastěji majitelem). S postupným rozšiřováním podniku si začal majitel najímat podřízené manažery. Následně se majitelé dostali do situace, kdy již nebyli schopni efektivně řídit svůj podnik a najímali si vrcholové manažery, kteří v jejich zájmu podnik řídili. Na základě tohoto vývoje se postupně oddělovala funkce vlastníka a manažera.
Postupem času se manažeři vypracovali na klíčové činitele na cestě k úspěchu. Jsou to pracovníci, kteří na základě zvolení, jmenování, pověření, ustavení nebo zmocnění realizují aktivně řídící činnosti, pro které jsou vybaveni odpovídajícími kompetencemi. Jedná se o specifickou skupinu pracovníků, jejichž hlavním úkolem je kontrola pracovních činností ostatních pracovníků, organizace a využívání jejich disponibilních zdrojů.
Z Ameriky k nám došla tzv. manažerská pyramida
Na vrcholu pyramidy je vrcholový management. Jedná se o manažery, kteří ovlivňují a koordinují všechny činnosti a přebírají odpovědnost za majitele.
O úroveň níž se nachází střední management (middle management). Sem spadá rozmanitá skupina řídících pracovníků (typicky se jedná o vedoucí různých útvarů).
Pyramidu uzavírá tzv. prvoliniový management. Sem patří mistři, vedoucí dílen nebo vedoucí pracovních týmů.
Jaké předpoklady jsou důležité při manažerské práci
- Základní podmínkou úspěšného vykonávání manažerské funkce je splnění nezbytných předpokladů pro realizaci řídící činnosti na dané úrovni. Autoritu manažera tvoří soubor předpokladů vrozených a získaných. Při analýze autority manažera můžeme tedy hovořit o autoritě formální a neformální.
- Formální autorita. Je autorita poziční. Manažer byl do své funkce dosazen nebo instalován.
- Neformální autorita. Je tvořena vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi, pro které se stává vedoucí pracovník neformální autoritou v očích svých podřízených.
Důležité schopnosti manažera
Zde kromě vzdělání a odborných zkušeností vstupuje do hry osobnost manažera. Dobrý manažer by měl v prvé řadě mít:
- Schopnost stanovovat cíle. Ať už řídíte vlak, osobní auto nebo firmu, vždy byste jasně měli vědět, kam kráčíte. Nemít cíl znamená nedosáhnout žádného úspěchu. Když svým podřízeným dokážete jasně a srozumitelně vysvětlit, kam kráčíte, jejich práce dostane smysl. Schopnost řídit lidi prostřednictvím cílů je jednou z klíčových odpovědí na otázku “Jak se stát skutečně dobrým lídrem?”.
- Znalost trhu a finančního řízení. K tomu, abyste stanovili reálné cíle, je nutné dobře znát trh, chápat, jak se trh vyvíjí a sledovat aktuální trendy. Současně by vám mělo být jasné, jak jsou důležité finance i pro nefinanční manažery. Sestavení rozpočtu nebo účetní rozvahy by vás neměly budit ze snu.
- Dalším bodem je komunikace. Snažte se mluvit jasně, stručně a srozumitelně. Tak byste měli komunikovat se svým okolím, ať už jde o podřízené nebo vaše kolegy z managementu. Pokud vám dělá problémy přednést na veřejnosti projev, existují pro tyto případy různá školení, kde vás těchto neduhů zbaví.
Důležité parametry dobrého manažera
Vedle těchto “hard skills” jsou neméně důležité i měkké dovednosti. Ty se týkají osobnostních vlastností každého manažera. Dle této stupnice by měl být vhodný manažer:
- Klidný
- Asertivní
- S nadhledem
- Vždy si vědět rady
- Přátelský
- A zapomínat nesmíme ani na smysl pro humor
Oproti tomu existují manažeři, jejichž měkké dovednosti sahají k nule. Tito vedoucí pracovníci se vyznačují tím, že:
- Jsou extrémně choleričtí
- Nepracují s asertivním nadhledem
- Vůči ostatním vystupují nepřátelsky, respektive používají sarkasmus
- Nejsou přátelští a chybí jim smysl pro humor
Netřeba asi dodávat, že první skupina manažerů dosahuje mnohem snáze vytyčených cílů, protože za nimi stojí celá firma. Zatímco ve druhé skupině je velmi časté přehazování odpovědností mezi jednotlivé pracovníky.